Anorexie a život poté

7. august 2017 at 16:40 | Já |  Z mého života
Už je to delší doba od momentů v mém životě, na které bych nejradši zapomněla. Teď se mi daří relativně dobře, mám pouze lehkou podváhu, ne-li už normální váhu. Ale furt je tady něco, co mě ubíjí.

To něco se projevuje občas, kdy to čekám nejméně a dost to bolí. Řekněme, že se od někoho nechám vyfotit nebo se podívám do zrcadla. Jsou chvíle, kdy si v zrcadle a na fotkách přijdu neskutečně tlustá, jako kdybych měla nadváhu, či dokonce problém s obezitou. Snažím se na to nemyslet, protože do toho znova nechci spadnout. Ale jak říkám, bolí to.

Jsou však dny, kdy se mi fotky i pohledy do zrcadla zdají méně protivné, spíš vyvolávají poněkud starostlivé myšlenky. Ty dny si přijdu jako chodící kostra, mé nohy se mi zdají hrozně tenké, stejně jako ruce, břicho mi přijde příliš ploché, až nehezké. Říkám si, že bych se sebou měla něco dělat. K tomu se však samozřejmě neodvažují vzhledem k tomu, že by mohly přijít znovu ty dny, kdy bych si připadala tlustá a kdybych nyní ještě přibrala, připadala bych si logicky ještě tlustější.

Tato situace mne občas nepříjemně sužuje a já jen odháním myšlenky na to, že by bylo lepší zhubnout, poněvadž cosi opačného v mém případě nepřichází v úvahu (vzhledem k mým pocitům objasněným o odstavec výše).

Většina lidí mi říká, že jsem hubená a měla bych přibrat. Fakt nevím, jestli mi lžou ti fotky či ti lidé. Možná si jen pod ideální váhou představují něco jiného než já.
 

1 person judged this article.

Comments

1 Carnegiea gigantea Carnegiea gigantea | Web | 7. august 2017 at 17:14 | React

Je mi moc líto, že máš takové trápení. Nevím, jak bych ti mohla pomoci nebo poradit, protože jsem si tím neprošla, ale... buď silná. Věřím, že se s tím nějak popereš. Věřím, že to zvládneš. Přeji mnoho štěstí a vytrvalosti.

2 Já | Email | Web | 7. august 2017 at 17:59 | React

[1]: Děkuji ti. Rozhodně to nepíšu proto, že bych prahla po soucitu nebo pomoci, neber to tak. Tenhle blog píšu hlavně proto, abych si v hlavě mohla uspořádat své myšlenky a protože jsem se nad tím dnes opět zamýšlela, zmínila jsem to i zde. :))

3 Joina Joina | Web | 7. august 2017 at 20:33 | React

Taky bych nejradši na různé věci zapomněla a nejde to.
Taky bych se chtěla tak cítit abych se cítila trošku přibranější. A já mám problém na bírání a ať jím cokoliv nepřiberu a když se nenajím pul dne zhubnu skoro dvě kila.
Jinak přeji hodně štěstí, ať to nějak dobře zvládneš :)

4 Já | Email | Web | 7. august 2017 at 21:07 | React

[3]: Děkuju, tobě taky hodně štěstí. :))

5 Lydie Lydie | 8. august 2017 at 22:54 | React

Tak Tě lituji....
jako dítě si pamatuji, že když nám někdo dal čokoládu, tak to byla veliká událost...
ve škole nebyla jídelna, nosili jsme na oběd namazaný chleba sádlem nebo škvarky....
o této nemoci jsme nic nevěděli...byla spíš problémem tubera....
prostě každá doba má svoje klady a zápory...

6 Já | Email | Web | 8. august 2017 at 23:18 | React

[5]: Je pravda, že dřív nebyla anorexie tolik rozšířená, každopádně také existovali lidé, kteří trpěli ppp. Třeba taková císařovna Sissi je často označována za první známou anorektičku, přičemž od její smrti je to už skoro 120 let... on si to člověk nevybere, já si taky teď občas dám čokoládu, mám jídlo ráda, ale tehdy mi přišlo zkrátka odporné až zbytečné.

7 Lydie Lydie | 8. august 2017 at 23:27 | React

[6]:Ano, s tou Sissi máš pravdu...

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement