Nevýhody toho, když máte bohaté rodiče

9. august 2017 at 17:59 | Já |  Z mého života
Většina lidí si myslí, že narodit se do bohaté rodiny sebou nese množství výhod. Podle mě je tomu tak jen v některých případech. Pokusím se objasnit proč.



Předem říkám že nejsem z žádné rodiny miliardáře, ale oproti spolužákům a většině lidí jsem prostě "ta holka z bohatší rodiny". Taky bych ráda zmínila, že všechny vypsané body se týkají primárně mě a mé situace, všichni lidé, co jsou na tom jako já to nemají stejně. Mě například rodiče neučili tomu, že si něco musím zasloužit a podobně, zatímco mnoho úspěšných lidí to své děti učilo. Donald Trump (jeden z mých vzorů mimochodem) je skvělým příkladem. Ten své děti už od malička učil tomu, že se vše musí zasloužit, např. když byl ještě s Ivanou, tak když někam letěl, tak on a Ivana letěli v první třídě, zatímco Ivanka, Eric a Donald mladší byli pouze v té ekonomické (nebo business, už si to moc nepamatuju) a řekli jim, že pokud chtějí také do první třídy, musí si to zaplatit ze svých peněz. Nevím, jestli v podobném stylu vychoval i Tiffany a Barrona, ale tohle jako příklad stačí. :))

Mě podobným stylem rodiče nevychovávali, tak to prosím vemte na vědomí.


Rodiče
V tomto případě mají nevýhodu samozřejmě i ti, kteří mají chudé rodiče, kteří pracují od rána do večera někde v továrnách, ale netýká se to jen jich. Já mám třeba hrozně ráda svého tátu, ale skoro pořád se nevidíme, protože podniká a z toho důvodu občas třeba na týden, na dva, někam odjede nebo odletí a potom se prostě nevidíme. Je mi to líto, s tátou si celkem rozumím, ale moc toho o mně neví, protože nemáme moc času si spolu promluvit a to mě mrzí.

Spolužáci
Spolužáci mají občas poznámky, kterým plně neporozumím. A někdy si o mně myslejí, že jsem rozmazlená a to je bohužel z části pravda. Nejsem třeba zvyklá na to, že bych musela dělat nějaké domácí práce, což se občas nemile promítne, když se třídou někam jedeme na pár dní a já mám problém třeba jen umýt nádobí. xD Jsem v tomhle ohledu hrozně nesamostatná.

Různé řeči spolužáků o tom, že si musí šetřit na iPhone, chodit na brigády a tak. Já nikdy nebyla na brigádě, mám iPhone, mám iPad, mám všechno a dlouho jsem to brala jako samozřejmost. Ale čím víc poslouchám řeči spolužáků, tím víc cítím, že bych za to měla být asi vděčná.

Doteď mám v hlavě obrázek z několik let starých Vánoc, kdy jsem dostala asi pět tisíc a spoustu dárků k tomu. Byla jsem na rodiče uražená, že je toho málo a normálně jsem se tam rozbrečela. Byla jsem kráva. :))

Nesamostatnost
Tu nyní rozebreme trochu víc. Neumím luxovat, žehlit, vařit (pokud nebereme tousty xD) ani nic podobného. Nikdo to po mně nechce a já sama od sebe se k tomu tedy moc nemám. Taky mám třeba problémy, když jsme se třídou někde v chatkách a já mám povlést nebo něco uvařit, umýt. Děti z chudších rodin se mi zdají poněkud více samostatné a v tomto ohledu to budou mít v životě podle mě o dost lehčí.

Podivná přetvářka ze strany dospělých
Setkala jsem se s tím hlavně u učitelů. Většina z nich mého tátu zná a někdy se se mnou jenom tak začnou bavit ohledně něj apod. Jsou ke mně o dost milejší než k ostatním a upřednostňují mě. Když třeba já udělám nějakou chybu, tak na mě neřvou a nejsou tak přísní jako na druhé. Setkala jsem se dokonce i s učitelkou, která k ostatním byla fakt hnusná, ale když viděla mě, najednou se rozzářila a ten její úsměv byl tak falešný, že by ho neprodali ani Čínani na alliexpresu. Dlouhou dobu jsem to nepozorovala, přišlo mi, že jsou ke mně milí jen proto, že mě mají rádi. Došlo mi to až nedávno, postupem času... A nevím, co si o tom mám myslet. Copak si ti lidé myslí, že je díky tomu zmíním a vychválím před tátou, nebo co? Vůbec se s ním o nich nebavím, nevím, proč bych to měla dělat. Žádný člověk jen tak mimoděk neřekne: "Hele, tati, ta moje učitelka na matiku je fakt dobrá, je ke mně moc milá." -__-

Společné rodinné chvíle
Těch se dočkám hlavně na dovolené. Víte, rodiče to berou tak, že dovolená sama o sobě nestačí, já i bratr si tam musíme prostě něco koupit... Když se procházíme po městě, mamka se mě a bráchy pořád ptá: "Nechcete něco koupit?" Skoro nás do toho nutí. A když si bratr třeba vybere dražší věci než já a já už nic nechci, tak mi táta třeba řekne, že mi doma dá peníze. Rodiče se snaží, abychom si spolu s bratrem navzájem nezáviděli, ale tohle je už trochu přehnaný podle mě. Občas mám pocit, že si mě rodiče snaží koupit.

Přátelé
S přáteli to mám dost těžké. Jsem zvyklá, že je skoro vždycky po mém a občas je bohužel nechtěně urazím, protože neumím uzavírat kompromisy. Snažím se tenhle zlozvyk odnaučit, ale není to snadné. Když není po mém, přijdu si jako poražená, ačkoliv jde často o hlouposti, které nejsou vůbec podstatné.

Radost
Ačkoliv je to smutné, tak prostě nemám radost z každé maličkosti, nemám radost ani z větších věcí. Většina lidí mi říká "co bych za to dal/a, mít to, co ty", ale mně to přijde prostě přirozené a moc to neprožívám.

Vystupování na internetu
Mám strach z toho začít třeba natáčet na youtube, být na blogu pod vlasním jménem a podobně. Ani na facebooku nic moc radši nepřidávám. Bojím se toho, že bych to nějak pokazila, viděl by to nějaký tátův zákazník a že bych prostě tátovi udělala špatnou reklamu. Je možné, že ne, ale prostě se na to necítím. Navíc kdybych třeba začala někde takto veřejně vystupovat, je větší pravděpodobnost, že by se to dozvěděl táta, protože by mu to prostě někdo řekl.


Budoucnost
Cítím takovou povinnost, že se musím dobře učit a získat dobré zaměstnání, protože když je můj táta úspěšný, asi by byla ostuda, kdyby ze mě byla uklizečka. Na jednu stranu je tenhle tlak možná dobrý, na tu druhou - neúspěch je možný vždy a v případě, že neseženu prestižní zaměstnání a nebudu úspěšná, v tom případě to bude strašná ostuda.




To by bylo asi tak všechno, co mě teď napadlo. Jinak moc děkuju za komentáře u článků, večer se na všechny pokusím odpovědět a navštívím i vaše blogy. :)) Jak jste si mimochodem možná všimli, můj článek Internetoví "spisovatelé" se stal článkem dne. Jsem za to moc ráda a vážím si feedbacku, který se mi dostal. <3

 

1 person judged this article.

Comments

1 Raja Luthriela Raja Luthriela | Web | 9. august 2017 at 20:37 | React

Na druhou stanu to máš dobré, že poznáš u ostatních lidí přetvářku. Aspoň víš, na koho si dát pozor.
Co se týče domácích prací, ty jsou naučit. Třeba až budeš sama doma, zkus si umýt ručně nějaké nádobí nebo něco uvařit.
Já na ně taky nejsem od přírody šikovná a vyhýbám se jim, ale on má člověk pak opravdu radost, když něco  udělá nebo naučí nějakou novou činnost. Ať už jde o práci, o kreslení či o cokoliv jiného.

2 Já | Email | Web | 9. august 2017 at 20:52 | React

[1]: Nemám potřebu tady lhát, takže upřímně povím, že do domácích prací se mi ani moc nechce. :D Přijde mi to jako něco zbytečného, pokud to za mě dělá někdo jiný. Kdyby to záviselo na mě a nádobí by nebylo umyté do té doby, než bych ho neumyla já, asi bych to musela dělat. Ale takhle mi to přijde jako zbytečnost a navíc se toho špinavého nádobí štítím. xD

3 myred myred | Web | 9. august 2017 at 21:34 | React

Tak koukám, že to nemáš tak jednoduché, jak by si ostatní lidé mohli myslet. Je dost smutné, že tvůj taťka občas není doma na tak dlouho. A když mluvíš o tom, že si nevážíš každé maličkosti, tak se ti ani netuším, po tom, co tě rodiče skoro nutí, aby si si něco koupila. Na druhou stranu je od rodičů zase hezké, že nechtějí, aby jste si s bráchou záviděli.
A to s těma známkama, alespoň máš nějakou motivaci, i když to musí být dost veliký tlak. Tak držím palce, aby se ti to povedlo. :)

4 Já | Email | Web | 9. august 2017 at 22:08 | React

[3]: Děkuju moc za milý komentář. Je to od nich sice hezké, ale když já třeba nic nechci, tak je mi to trošku otravný... Ty známky, s tím to je asi dobré. Rodiče mě nenutí do toho, abych měla dobré známky, ale já mám prostě sama tu potřebu. Můj brácha to má třeba naopak a na školu docela kašle. Ale je pravda, že on v hodně směrech uvažuje jinak než já, třeba občas využívá toho, že nám chtějí rodiče dopřát hodně věcí, rád rozhazuje a vzhledem k tomu, že mu je devět, asi si vypěstoval k penězům docela nehezký vztah.

Btw ty máš na profilovce Nialla? xD <3

5 myred myred | Web | 9. august 2017 at 22:17 | React

[4]: To chápu, že to musí být otravné a na druhou stranu, když tak o tom přemýšlím, tak... to pak ani člověk nemůže mít z těch věcí radost, když má přesně to co chce. Ale neber to nijak ve zlém. Jenom...že mě osobně by asi nebavilo prostě...  říct si, tohle chci a mít to.
Jinak to s tvým bráchou...to je docela špatný, když je mu devět a má to takhle. Ale tak třeba se to čase zlepší. :)
Jinak...ano, mám ho na profilovce. :D

6 Já | Email | Web | 9. august 2017 at 22:25 | React

[5]: Třeba jo, snažím se mu to vysvětlovat, aby takový nebyl... my spolu máme dobrý vztah, ale tohle je prostě něco, v čem se neshodujeme. :((

7 Kory Kory | Web | 10. august 2017 at 19:29 | React

Tyjo, docela článek k zamyšlení. Přijde mi super, že máš takovouhle sebereflexi. Myslím, že to hodně lidem, i lidem, kteří jsou na tom stejně, chybí, anebo by rozhodně neměli odvahu si to takhle přiznat. Myslím, že je to krok k úspěchu se těch nevýhod zbavit..

8 Já | Email | Web | 10. august 2017 at 22:10 | React

[7]: Tak já jsem tady hlavně anonymně, určitě bych se pod to nepodepsala. Díky za názor. :))

9 slunecnyden slunecnyden | Web | 11. august 2017 at 19:33 | React

Netušila jsem, že to může mít i nevýhody. Díky za tento článek.

10 Já | Web | 12. august 2017 at 0:23 | React

[9]:  Není zač. :))

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement