To by bylo super

7. august 2017 at 2:09 | Já |  Témata týdne
Kdybych mohla změnit svůj život, respektive minulost, byla bych velice ráda. Nevím, jak ostatní, ale já se při vzpomínkách na svou minulost, na svůj život, cítím velice provinile. Ublížila jsem dost lidem.


Nedalo by se to zpočítat na prstech obou rukou. Jedna holka díky mým hloupým hláškám skončila na oddělení poruch přijmu potravy. Další kvůli mě propadla. Teď je někde na učňáku a má zničený život. Když tohle píšu, cítím se fakt divně. Víte, nesnáším vzpomíny na to, co bylo, protože bylo to, že jsem byla mrcha a na to se skutečně nevzpomíná dobře. Vy, kteří jste za svůj život nikoho nešikanovali, nikdy se nepovyšovali a lhali jen výjimečně... jste moc šťastný lidi.
Vzpomínám na jednoho spolužáka, který mě zprvu měl za namyšlenou husu.
Potom přišla anorexie a s ní i ztráta postavení a přátel. Stala se ze mě nula a možná to tak bylo lepší. Bez toho bych byla možná arogantní kravka až doteď. Víte jaký to je pocit, když jste na vrcholu a potom najednou nicka? Nikdo se s váma nebaví a vy zůstanete sami se svýma myšlenkama.
Nikdy jsem nepřemýšlela o sebevraždě, na to se mám moc ráda. Ale vzpomínky na minulost mě poměrně ubíjí.

Ve skutečnosti si nežiju špatně, jsem na tom finančně lépe než většina mých spolužáků, momentálně jsem na střední a mám tu přátele, jsem relativně spokojená.

Nikdo z nich ale neví, co jsem byla zač a to mě sice těší, ale i znepokojuje. Přestože jsem se celkem změnila, občas mi ujede nějaká ta trochu egoističtější věta a bojím se, že se někdy nechám unést až příliš a znovu někomu ublížím.

Abych mohla změnit svůj život, museli by mě mí rodiče vychovat v trochu přísnějším stylu. Teď už je na změnu pozdě. Mám v sobě ty myšlenky na dobu, kdy jsem byla top, kdy jsem byla na dně... Už to nejde vrátit zpět.
 

2 people judged this article.

Comments

1 Kory Kory | Web | 7. august 2017 at 7:51 | React

Wow. Zajímá mě, jestli takovýhle myšlenky napadají někdy i lidi, který na základce měli kecy na mě. Nikdo z jejich keců asi nemá zničený život, takže to nebylo tak závažný... ale hnusný to bylo. Asi je to nikdy nenapadne. Bohužel. Nikdy jim nedojde, že to, co jen tak plácli, mohlo někoho docela ranit. A taky by mě zajímalo, jestli já jsem někdy neřekla něco, co někomu ublížilo. Hej, hodně zajímavej článek.

2 Leri Goodness Leri Goodness | Web | 7. august 2017 at 9:41 | React

Jedno ti povím - je strašně důležitý, že si uvědomuješ, jaká jsi tehdy byla. A to, že jsi schopna cítit vinu, že ji vnímáš, je v podstatě "trest" za to, že jsi někoho v minulosti ranila.
Každej někdy sklouzne k tomu špatnýmu a neznám nikoho, kdo by někdy někomu neublížil, byť by to mohl být jeden jedinej člověk.

NIKDY není pozdě na to to napravit. Nech minulost minulostí, já s ní taky už několik let zpátky zápasila, ale dokud se jí "nepustíš", budeš se točit v kruhu dál.
Pusť se a začni nanovo - ty to dokážeš, znáš se, vnímáš svou povahu.

Ta vina jistě musí být břemenem, který by mohlo zcela zmizet po omluvě dotyčným, kterým jsi tenkrát ublížila. Myslím, že by to pro tebe mohlo být osvobození, i když možná jen částečné.

Držím ti palce :)

LERI

3 Já | Web | 7. august 2017 at 13:23 | React

[1]: díky :)) podle mě o tom uvažují i když se ti to třeba nezdá. Já o tom přemýšlím hlavně k veřeru, když chci usnout. To se člověku myšlenky ubírají různými směry...

[2]: díky, snažím se teď chovat jinak. Problém je, že ty lidi mi to ani moc nevyčítají. Už je to dávno, co se stalo, stalo se. Někdy si říkám, že by bylo lepší, kdyby mi to rovnou řekli do očí "seš kráva" a ne, aby mě jen pozdravili a dělali, že se to nestalo. Nevím.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement